x Hello!
Log in here to add your story.

Analogový, přímý a osobní přenos zpráv - Rita Loiblová

01.01.1970 - 12.31.1980
Original language : German
Read in:

V burgenlandských vesnicích bylo až do 70. let minulého století běžné, že se lidem zprávy přinášely až před práh domu.

To bylo úkolem obecního bubeníka, kterému se v některých oblastech Rakouska říkalo Kloarichter. Jedním z nich byl i můj děda, Andreas Kaufmann. Na fotografii je zachycen ve svém všedním oblečení a má na sobě typickou burgenlandskou zástěru zvanou Fiata, která sloužila mnoha účelům.

Až do svého důchodu pracoval pro obec Lockenhaus. Kromě kopání hrobů na místním hřbitově a údržby veřejné zeleně v obci plnil také roli obecního bubeníka. Na kole objížděl určená místa a bubnováním svolával lidi ze sousedství. Když vyšli před své domy, ohlásil důležité obecní zprávy, které uváděl slovy: „Na vědomost se dává, že...“.

Předával například informace od vodáren o tom, že se musí na určitou dobu vypnout přívod vody, nebo o uzavírkách silnic z důvodu údržby. Na závěr svého hlášení pak znovu zabubnoval. Této činnosti se Andreas Kaufmann věnoval až do konce 70. let, kdy bubnování vystřídaly ampliony. Těmi si vodárenská společnost a hasiči vybavili vozy a používali je k předávání nejnovějších zpráv. Hlášení prokládali hlasitou hudbu, aby upoutali pozornost vesničanů a vylákali je před dům k poslechu zpráv.

Dnes jsou v takovýchto situacích lidé včas informováni prostřednictvím pošty nebo sociálních médií. Kouzlo osobního kontaktu se již dávno vytratilo. Zprávy se dnes šíří mnohem rychleji a dostávají se k většímu počtu lidí najednou. Dodnes však velmi ráda vzpomínám na zvuk dědečkova bubnu, který doprovázel mé dětství.

Rita Loiblová, Lockenhaus, březen 2021

V burgenlandských vesnicích bylo až do 70. let minulého století běžné, že se lidem zprávy přinášely až před práh domu.

To bylo úkolem obecního bubeníka, kterému se v některých oblastech Rakouska říkalo Kloarichter. Jedním z nich byl i můj děda, Andreas Kaufmann. Na fotografii je zachycen ve svém všedním oblečení a má na sobě typickou burgenlandskou zástěru zvanou Fiata, která sloužila mnoha účelům.

Až do svého důchodu pracoval pro obec Lockenhaus. Kromě kopání hrobů na místním hřbitově a údržby veřejné zeleně v obci plnil také roli obecního bubeníka. Na kole objížděl určená místa a bubnováním svolával lidi ze sousedství. Když vyšli před své domy, ohlásil důležité obecní zprávy, které uváděl slovy: „Na vědomost se dává, že...“.

Předával například informace od vodáren o tom, že se musí na určitou dobu vypnout přívod vody, nebo o uzavírkách silnic z důvodu údržby. Na závěr svého hlášení pak znovu zabubnoval. Této činnosti se Andreas Kaufmann věnoval až do konce 70. let, kdy bubnování vystřídaly ampliony. Těmi si vodárenská společnost a hasiči vybavili vozy a používali je k předávání nejnovějších zpráv. Hlášení prokládali hlasitou hudbu, aby upoutali pozornost vesničanů a vylákali je před dům k poslechu zpráv.

Dnes jsou v takovýchto situacích lidé včas informováni prostřednictvím pošty nebo sociálních médií. Kouzlo osobního kontaktu se již dávno vytratilo. Zprávy se dnes šíří mnohem rychleji a dostávají se k většímu počtu lidí najednou. Dodnes však velmi ráda vzpomínám na zvuk dědečkova bubnu, který doprovázel mé dětství.

Rita Loiblová, Lockenhaus, březen 2021